Listopadová Alexandrovka

Přesto, že bylo téměř až do setmění listopadově šedivo a pošmourno, byl jsem rád, že jsem si nenechal tenhle výlet ujít. Poznal jsem několik nových, zajímavých přátel a (jak už to tak na akcích s Tomášem bývá) za celou dobu řeč ani na minutku nestála.

Pomalu stoupáme od vlaku po Dřínové cestě. Rodičové nesou svá čerstvá dítka na hrudích, my svobodní a nezadaní přihlížíme se směsicí obdivu a obav.

V poslednch letech se na úbočí nad Adamovem dosti kácelo. Z Dřínové se tak odkryly nové pohledy na Ptačinu.

Zdá se skoro neuvěřitelné, že už je to přes deset let, kdy rozhledna prošla rekonstrukcí. V létě roku 2010 jsme tu pořádali slavnou akci Přespání na Alexandrovce. Od té doby se rozhledna kupodivu prakticky nezměnila.

Součástí rekonstrukce se staly taky tyhle vtipné tabulky. Jak by se člověk mohl zdržovat tak blízko, aby si přečetl tabulku a přitom tak daleko, aby nebyl 3 metry od žádného z (hromo)svodů?

Pohled na Kolonku a Ptačinu. Dřív jsme každé jaro závodili s kamarády z našeho 143. KBS Orion, kdo doběhne během schůzky (ty začínaly s železnou pravidelností dvakrát týdně v 17:00) první z měta až na rozhlednu a ještě zachytí první jarní paprsky zapadajícího slunce.

Pohled na Starý Adamov a Horku.

Bylo nás deset.

Z Alexandrovky jsme pokračovali někteří zpátky do Adamova a ostatní přes Babice na vlak. Tradiční maďarský hydrant, jakých si pamatuju z dětství desítky, jsem vyfotil pro Honzu Blahu.

Já jsem se od ostatních oddělil v Babicích a zamířil jsem na místní železniční zastávku zatímco zbytek pokračoval ještě na zastávku v Bílovicích.

Rozloučení se sunkem i listopadem roku 2020. Nadcházející prosinec se měl stát měsícem v mém životě obzvláště temným.

Související články:
	Článek: Přespání na Alexandrovce 25. 6. 2010